Kulturní dům na Ostrůvku: Nejdřív bychom měli vědět, co vlastně potřebujeme

Kulturní dům město potřebuje. Otázkou ale je, jak velký má být, kde má stát, kolik má stát a především k čemu ho budeme skutečně využívat.

Právě na tyto otázky současný záměr kulturního domu na Ostrůvku nedává dostatečné odpovědi. Nechci opakovat všechno, co už kolem projektu zaznělo. Některé věci jsme popsali podrobněji dříve. 

Tentokrát bych se proto zaměřil na několik zásadních otázek, které považuji za důležité předtím, než město udělá další krok. 

 1. Víme, co vlastně potřebujeme?

Každému investičnímu rozhodnutí města v tomto rozsahu by měla předcházet analýza skutečných potřeb.

Ve městě je zhruba 150 zapsaných spolků. Podle dostupných informací žádný z nich nepořádá akci s kapacitou nad 400 lidí. Jedinou větší akcí města s více než 400 návštěvníky, která se pořádá ve vnitřních prostorách, je městský ples. Ten je ovšem organizován ve spolupráci s Agenturou logistiky Armády ČR. 

Přesto současné vedení města pod starostou Soukupem plánuje na Ostrůvku stavbu s kapacitou 800 až 1000 lidí. 

Jak jsme k tomuto číslu došli?

Kolik takových akcí město skutečně potřebuje? Kolik jich pořádají spolky? Kolik akcí by se v novém kulturním domě reálně konalo? A jaký bude jeho provoz po zbytek roku?

To nejsou nepodstatné otázky. U stavby za stovky milionů korun by měly být zodpovězené ještě předtím, než se začne řešit samotná budova.

2. Ryba smrdí od hlavy

Kupujeme rybářské potřeby, bude kulturák, točte video!

Celá transakce týkající se pořízení prodejny rybářských potřeb by si zasloužila samostatný článek. Tady proto jen několik skutečností, které potřebují vysvětlení.

Rada města schválila a v podkladech pro zastupitelstvo uvádí kupní cenu 51 300 000 Kč. V návrhu kupní smlouvy ale najdeme částku 58 802 500 Kč:

• 35 000 000 Kč jako první část kupní ceny zaplacenou v penězích,
• 23 802 500 Kč jako druhou část vypořádanou zápočtem proti pozemku města.

Pokud tedy vycházíme přímo z kupní smlouvy, město zaplatí o 7 502 500 Kč více, než činí uváděný znalecký posudek a schválená kupní cena.

A tím to nekončí.

Pozemek města, který je součástí této transakce, byl znaleckým posudkem oceněn na 23 800 000 Kč bez DPH. Majiteli prodejny jej ale podle smlouvy prodáváme za 23 802 500 Kč včetně DPH.

Tedy za částku, která je po započtení DPH přibližně o 5 milionů Kč nižší než hodnota uvedená ve znaleckém posudku.

Nevím, jak vy, ale já se jako občan města cítím být touto transakcí více okradený než nadšený.

Občan by měl znát odpověď na jednoduchou otázku: Proč má město v této transakci zaplatit více, než bylo původně schváleno, a současně převádět svůj pozemek za podmínek, které pro něj podle dostupných čísel nevypadají výhodně? (Odkazuji na odstavec 2 § 39 zákona o obcích č. 128/2000 Sb.).

3. Integrovaný záchranný systém – když se něco stane

Někdy se divím, že se toto téma v diskusích o kulturním domě na Ostrůvku téměř nezmiňuje.

Stačí si představit běžnou velkou akci.

Při posledním plese v městské hale se kolem druhé hodiny ráno skupina návštěvníků rozhodla vyřešit svůj spor a dát si, lidově řečeno, „přes držku“. Výsledkem byly dvě venku přistavené sanitky a čtyři policejní vozy.

A teď si představme situaci, kdy by se stalo něco podstatně horšího.

Jak se na Ostrůvek dostanou plně vybavené hasičské vozy? Přes můstek, kterým lze projet vždy pouze v jednom směru, a následně po komunikaci, jejíž parametry nemají daleko k parametrům cyklostezky?

U kulturního domu pro 800 až 1000 lidí nejde jen o parkování. Jde také o bezpečný příjezd zdravotníků, policie a hasičů v případě mimořádné události.

Tohle bychom měli mít vyřešené dříve, než řekneme, že je Ostrůvek vhodným místem pro tak velkou budovu.

Obr. 1: Autor článku pro příjezd na místo budoucího kulturního domu využil menší automobil své manželky.

4. Cena? Ne, nebude to 100 milionů

V propagačním videu nám pan inženýr Vlastimil Picek říká cenu kolem 100 milionů korun.

Jenže při plánované kapacitě 800 až 1000 osob nemůžeme vážně počítat s tím, že konečný účet zůstane u této částky. Určitě to bude její násobek.

Opodál se staví lávka přes Labe. U ní byla poslední veřejnosti známá cena kolem 95 milionů korun. V průběhu stavby se objevily informace o narušení vedle stojícího rodinného domu a nutnosti změnit způsob založení stavby.

O kolik se kvůli tomu celá stavba prodraží, jsme se ale už od vedení města nedozvěděli.

5. A přidáme pár tříd pro malé umělce…

Ještě je tu historka, že bychom měli kulturní dům doplnit o devět tříd ZUŠ, aby si je základní umělecká škola nemusela pronajímat od brandýského gymnázia.

Tady ale vzniká trochu paradoxní situace.

První velké rozhodnutí, které učinil starosta Soukup a rada města pod jeho vedením, bylo zrušení – respektive tomu říkají „odložení“ – projektu rekonstrukce Piaristické koleje.

Ano, právě tam měla být pod jednou střechou ZUŠ. Objekt měl zároveň sloužit aktivitám MDDM a provozu městských skupin.

Důvodem pro odložení bylo, že si město takovou investici nemůže dovolit. Vysoutěžená cena byla kolem 167 milionů korun, přičemž přibližně 65 milionů měly podle původního plánu pokrýt dotace.

A nyní chceme část funkcí, které mohla řešit Piaristická kolej, přidávat do nově plánovaného kulturního domu.

Kde jsou tedy úspory z rozsahu? Kde jsou benefity z efektivnějšího řízení?

Nevím, jestli byla tato úvaha konzultována s ředitelkou ZUŠ nebo učitelským sborem. Jako rodič dětí navštěvujících ZUŠ ale zároveň považuji za důležité řešit i umístění školy z hlediska bezpečnosti. Při zvýšené hladině Labe mi například nepřijde jako ideální řešení posílat děti do školy v blízkosti zaplavovaných břehů.

Další body záměrně nerozepisuji. Mnohé už bylo řečeno a jen bych se opakoval.

Například simulaci toho, jak bude vypadat parkování při velké akci, si mohli obyvatelé okolních ulic vyzkoušet při akci Korzáři na Labi. A podle reakcí na Facebooku z toho rozhodně nebyli všichni nadšení.

To všechno jsou ale jednotlivé části jednoho většího problému.

Nejde o to, jestli město kulturní dům potřebuje. Jde o to, zda potřebuje právě tento kulturní dům, právě v tomto místě, právě v této velikosti a za tuto cenu.

Co navrhujeme

Všichni, včetně mě, víme, že kritizovat je jednodušší než navrhovat zlepšení a něco skutečně dělat.

Proto nechci zůstat jen u kritiky. Tady jsou kroky, jak bychom k problematice kulturního domu chtěli přistoupit my.

1. Pojďme se už konečně domluvit

Napříč zastupitelstvem, prostě všichni.

Promluvme si s představiteli spolků. Zjistěme, jaké prostory skutečně potřebují, kolik lidí na jejich akce chodí a jaké akce dnes nemohou pořádat právě kvůli nedostatku vhodných prostor.

Tohle lze udělat prakticky okamžitě a téměř zdarma.

2. Kulturní koncepce

Dalším krokem by měla být skutečná kulturní koncepce města.

Ta už něco stát bude. A je správné přizvat někoho, kdo dokáže nezávisle identifikovat potenciál Brandýsa-Staré Boleslavi jako kulturního centra do budoucna.

Ale také někoho, kdo dokáže říct, pokud takový potenciál v potřebném rozsahu nemáme.

Stavět investici za stovky milionů korun na potřebě najít místo pro jednu velkou akci ročně, na které je město jedním z pořadatelů, prostě nedává smysl.

3. Až budeme vědět co potřebujeme, najděme správné místo

Teprve až si zodpovíme první dvě otázky, měli bychom hledat konkrétní místo.

A právě tady je problém popsaný v bodě „2. Ryba smrdí od hlavy“ natolik závažný, že by k dané transakci za současných podmínek vůbec nemělo dojít.

Nejdříve potřebujeme vědět, co chceme postavit. Potom kde to chceme postavit. A teprve potom má smysl kupovat konkrétní nemovitost.

4. Znovu se podívejme na Piaristickou kolej

Chceme-li řešit také prostory pro ZUŠ, měli bychom z hlediska efektivity řízení a využití úspor z rozsahu znovu přehodnotit projekt rekonstrukce Piaristické koleje.

Pokud se podaří umístit celé osazenstvo ZUŠ pod jednu střechu, gymnáziu se uvolní jedna budova. Zároveň se uvolní stávající budova ZUŠ v ulici F. X. Procházky, kterou bude možné využít k jiným účelům.

Naopak myšlenka některých stran vybudovat v Piaristické koleji domov pro seniory ve spolupráci se soukromým investorem mi vzhledem k umístění budovy v terénu s výraznějším převýšením nepřijde vhodná.

Na závěr

Kulturní dům ano.

Ale ne za každou cenu, ne bez znalosti skutečné potřeby a ne tak, že nejdříve koupíme konkrétní nemovitost a teprve potom budeme hledat argumenty, proč právě na ní má stát budova pro 800 až 1000 lidí.

Nejdřív potřebujeme vědět, co jako město chceme. Potom kolik nás to bude stát. A teprve potom bychom měli rozhodnout, kde to postavíme.

To je normální postup při investici za stovky milionů korun.

Obr. 2: Příjezdová komunikace připomíná svými parametry cyklostezku.

Obr. 3: „Na těchto základech můžete stavět.“ ... za 58 802 500 Kč ...